Vietnam, civilizace a kultura – LETENÁŘI, LICI MINCÍ, ZLATNÍCI a STŘÍBRNÍCI, CÍNÁŘI, ZAKLADATELÉ BRONZU, ZÁMEČNÍCI
Zobrazení: 222
Od autorů: PIERRE HUARD1
(Čestný člen École Française d'Extrême-Orient)
a MAURICE DURAND2
(Člen École Française d'Extrême-Orient3)
Revidované 3. vydání 1998, Imprimerie Nationale Paris,
Thej pracoval na pocínovaném plechu, zinku a cínu. Před příchodem Occidentals se jejich průmysl omezoval na výrobu malých kuželů převyšujících klobouky, olejových kelímků sloužících jako lampy, krabic na opium a několika dalších různých náčiní. Poté to prošlo velkým vývojem. Tradiční klempíř při práci zůstává sedět nebo dřepět, energicky využívá své ruce a nohy, které dva palce na noze nebo palec na noze a druhý palec znovu spojily, tvoří živý neřest, pružný a pevný. To umožňuje předložit opracované předměty pod požadovaný dopad pro nástroje (pilník, kladivo, nýtovač), s nimiž se manipuluje rukama, které zůstávají volné. Nakonec je při stříhání nepohyblivá větev nůžek fixována palcem nohy, přičemž jedna ze dvou rukou manévruje s pohyblivou větví a [Page 190] druhá ruka vede plech, který je třeba stříhat. Slovo "quặp“ vyjadřuje myšlenku uchopení předmětu mezi druhým a palcem nohy. [Strana 191]
KOLÍČKA NA MINCE
[Strana 191] Tprvní mince a zlaté cihly odlil v Hanoji Lưu Xuân Tín podle čínské techniky (Tín žil pod Lê Thánh Tônem, tj. do roku 1461).
TSoučasné mince lisované a tavené (ale neražené) obsahovaly poměrně velké množství hlíny smíchané se zinem.
TVýrobní řetězec je následující (viz také výroba mincí (sapèques) v Revue Indochinoise, 1900).
- Lisování do písku;
- fúze zinku;
- Odlévání roztaveného kovu do forem;
- Třídění využitelných mincí.
ZLATNÍCI a STŘÍBRNÍCI
Tpatrony zlatníků jsou tři bratři Trần Hòa, Trần Điện a Trần Điền, kteří se svému umění naučili v Číně v 6. století.
A komoda se zásuvkami, obsahující vzácné materiály a předměty, na kterých opracovávají, a ukončená vodorovným měchem s pístem (cái bễ) stačí tradičním zlatníkům a stříbrníkům. Trubka měchu vycházející z truhly je uložena v dutině vyhloubené v zemi. Dvě cihly a několik kusů dřevěného uhlí tvoří pec. Kovová ozbrojená dřevěná palička (búa và), rycí hroty, několik dřevěných bloků a malá kovadlina doplňují toto profesionální vybavení. Až na pár prstenů (prsteny s drahokamy nebo články řetězu)nedocházelo k výrobě masivních předmětů. Všechny šperky jsou vyrobeny ze stříbrných nebo zlatých plechů, více či méně silných, opracované v repussé, tvarované nebo ražené o to snadněji, když jde o čisté kovy bez jakékoliv slitiny. Máčené zlaté šperky se ponoří do převařeného a koncentrovaného roztoku buď květů sophora (motyka) nebo z oplodí tai chua (Garcinia pedunculata). Potom je omýváme ve velmi horké sirné lázni. [Strana 191]
CÍNMEN
Tjeho patronem je Phạm Ngọc Thành, který zavedl čínskou techniku do severního Vietnamu v roce 1518.
[Strana 192] TRadicionální rýžové hrnce z tepané mědi, s obratnými střídavými křivkami, dokazují dokonalou techniku, obdivovanou znalci.
ZAKLADATELÉ BRONZU
Tdědicem patrona je bonze Khổng Lộ, který se naučil tavit měď v Číně a rozšířil její techniku v severním Vietnamu do roku 1226. Je třeba si povšimnout skrytých zahraničních vlivů, jako je Jean de la Croix, portugalský kříženec, zakladatel děla v Huế (18. století). Tavení ztraceného vosku bylo vždy na počest. Socha Trần Vũ (pagoda správně nazývaná ta Velkého Buddhy v Hanoji) a dynastické urny v Huế ukazují zručnost vietnamských zakladatelů bronzu (viz také Chochod, Zakládací metody používané v Annamu, v BEFEO, IX, 155).
ZÁMEČNÍCI
SInoidní kultura zná rolovací visací zámek a pérový kolík, často používané k zamykání velkých kusů nábytku. V tradiční vietnamské kultuře je visací zámek neznámý a vrata domů se zamykají sevřením pomocí dřevěných mříží.
Bibliografie
+ J. Silvestre. Poznámky k použití při výzkumu a klasifikaci peněz a medailí Annam a francouzské Cochin-china (Saigon, Imprimerie nationale, 1883).
+ GB Glover. Desky čínských, annamských, japonských, korejských mincí, mincí používaných jako amulety čínské vlády a soukromé bankovky (Noronha a Co Hongkong, 1895).
+ Lemire. Starověké a moderní umění a kulty Indočíny (Paříž, Challamel). Konference konaná 29. prosince v Sociéte francaise des Ingénieurs coloniaux.
+ Désiré Lacroix. Annamská numismatika, 1900.
+ Pouchat. Průmysl joss sticks v Tonquin, v Revue Indochinoise, 1910-1911.
+ Cordier. O annamese umění, v Revue Indochinoise, 1912.
+ Marcel Bernanose. Umělečtí dělníci v Tonquin (Dekorace kovu, Klenotníci), v Revue Indochinoise, Ns 20, červenec–prosinec 1913, s. 279–290.
+ A. Barbotin. Průmysl petard v Tonquin, v Bulletin Economique de l'Indochine, září–říjen 1913.
+ R. Orband. Umělecké bronzy Minh Mạng, v BAVH, 1914.
+ L. Cadière. Umění v Huế, v BAVH, 1919.
+ M. Bernanose. Dekorativní umění v Tonquin, Paříž, 1922.
+ C. Gravelle. Annamské umění, v BAVH, 1925.
+ Albert Durier. Annamská dekorace, Paříž 1926.
+ Beaucarnot (Claude). Keramické technologické prvky pro využití keramických sekcí uměleckých škol v Indočíně, Hanoj, 1930.
+ L Gilbert. Průmysl v Annamu, v BAVH, 1931.
+ Lemasson. Informace o metodách chovu ryb v deltě tonquinese, 1993, str. 707.
+ H. Gourdon. Umění Annam, Paříž, 1933.
+ Thân Trọng Khôi. Zvedací kola Quảng Nam a pádla norias Thừa Thiên1935; 349.
+ Guilleminet. Norias z Quảng Ngãi, v BAVH, 1926.
+ Guilleminet. Přípravky na sójové bázi v Annameseově stravě, v Bulletin économique de l'Indochine, 1935.
+ L. Feunteun. Umělé líhnutí kachních vajec v Cochinchina, v Bulletin Economique de l'Indochine, 1935, s. 231.
[214]
+ Rudolf P. Hummel. Čína v práci, 1937.
+ Mercier, Nástroje pro řemeslníky Annamese, v BEFEO, 1937.
+ RPY Laubie. Populární snímky v Tonquin, v BAVH, 1931.
+ P. Gourou. Vesnický průmysl v deltě Tonquinese, Mezinárodní geografický kongres, 1938.
+ P. Gourou. Čínský anýzový strom v Tonquin (komuniké zemědělských služeb v Tonquin), 1938, s. 966.
+ Ch. Crevost. Rozhovory o pracovních třídách v Tonquinu, 1939.
+ G. de Coral Remusat. Annamské umění, muslimské umění, v Extreme-Orient, Paříž, 1939.
+ Nguyễn Văn Tố. Lidská tvář v annameském umění, v CEFEO, č. 18, 1st trimestru 1939.
+ Henri Bouchon. Domorodé dělnické třídy a doplňková řemesla, v Indočíně, 26. září. 1940.
+ X… — Charles Crevost. Animátor tonquinské dělnické třídy, v Indočíně, 15. června 1944.
+ Công nghệ thiệt hành (praktická odvětví), v Revue de Vulgarisation, Saigon, 1940.
+ Passignat. Mistři-lakýři z Hanoje, v Indočíně 6. února 1941.
+ Passignat. Lak, v Indočíně, 25. prosince 1941.
+ Passignat. Slonová kost, v Indočíně, 15. ledna 1942.
+ Serene (R.) Tradiční technika Annamese: dřevořez, v Indočíně, 1. října 1942.
+ Nguyễn Xuân Nghi alias Từ Lâm, Lược khảo mỹ thuật Việt Nam (Nástin vietnamského umění), Hanoj, Thuỵ-ký tiskárna, 1942.
+ L. Bezacier. Esej o umění Annamese, Hanoj, 1944.
+ Paul Boudet. Annamský papír, v Indočíně, 27. ledna a 17. února 1944.
+ Mạnh Quỳnh. Původ a význam populárních dřevorytů Tet, v Indočíně, 10. února 1945.
+ Crevost a Petelot. Katalog produktů Indočíny, tome VI. Taniny a barviva (1941). [Jsou uvedeny vietnamské názvy produktů].
+ Aug. Chevalier. První soupis dřeva a dalších lesních produktů Tonquin, Hanoj, Ideo, 1919. (jsou uvedena vietnamská jména).
+ Lecomte. Lesy Indočíny, Agence Economique de l'Indochine, Paříž, 1926.
+ R. Bulteau. Poznámky k výrobě keramiky v provincii Bình Định, v BAVH, 1927, s. 149 a 184 (obsahuje dobrý seznam různých keramik Tichý a jejich figurace a také jejich místní názvy).
+ Despierres. Čínské počítadlo, v Sud-Est, 1951.
POZNÁMKY :
◊ Zdroj: Connaisance du Viet Nam, PIERRE HUARD & MAURICE DURAND, revidované 3. vydání 1998, Imprimerie Nationale Paris, École Française D'Extrême-Orient, Hanoj - Přeložil VU THIEN KIM - Archiv NGUYEN PHAN ST Minh Nhat.
◊ Titulek záhlaví, doporučený sépiový obrázek a všechny citace byly nastaveny Ban Tu Čt - thanhdiavietnamhoc.com
Více viz :
◊ Connaisance du Viet Nam – Původní verze – fr.VersiGoo
◊ Connaisance du Viet Nam – vietnamská verze – vi.VersiGoo
◊ Connaisance du Viet Nam – All VersiGoo (japonština, ruština, rumunština, španělština, korejština, …
ZÁKAZ ČT Č
5 / 2022