Historie SPRINGTIME MAGAZINE v COCHINCHINA – 1. část

Zobrazení: 240

     NŘada zkušených novinářů ve 30. a 40. letech nepochybně věřila, že sám pan DIỆP VĂN KỶ byl člověkem, který jako první převzal iniciativu při vydávání prvního jarního časopisu, poté, co se přiklonil k novinářskému okruhu – jmenovitě „Đông Pháp” thời báo (Časopis francouzské Indočíny) městského radního NGUYỄN KIM ĐÍNH v roce 1927.

     Aačkoli tento časopis vlastnil NGUYỄN KIM ĐÍNH – jeho redaktorem byl TRẦN HUY LIỆU – The Čas Đông Pháp (Obr. 1) byl jedinečný časopis, který se držel nacionalistického hnutí – které se v tu chvíli nesmírně rozbouřilo – takže si zajistil pozornost mas, které ho vítaly a četly. Z toho důvodu se právě koncem roku 1927 objevil časopis Springtime time se skromným počtem stran a normální velikosti, tištěný v červenočerných barvách a byl okamžitě vyprodán.

     Hjak mohl být obsah čtenáři tak vřele přivítán? Bylo to kvůli vystoupení velkých jmen politiků jako PHAN CHÂU TRINH, PHAN BỘI CHÂU nebo BÙI QUANG CHIÊU? Pravda se ukazuje zcela naopak – bylo to kvůli „výstřední" básník NGUYỄN KHẮC HIẾU se svou básní “Užívat si jara" (Chơi Xuân). Čtení básně"Chơi Xuân“ napsáno jednoduchým stylem 30. a 40. let, zprvu bychom mohli věřit, že nám vyprávěl o potěšení a inspiraci opilce při vyprázdnění sklenice vína jedním douškem, ale na rozdíl od našeho přesvědčení to byl vytvoření, předběžné shrnutí všech různých způsobů, jak si užívat jara ve všech historických obdobích, od Číny po naši zemi. To vše s humanistickým, politickým a vojenským smyslem... s cílem probudit vlastenectví.

     AV tomto období, i když byl již osvobozen od pout čínské a čínsky přepsané vietnamské literatury, se tento básník, který toužil vést francouzský způsob života a naučit se francouzsky, stále nedokázal rozejít se svým „paralelní konstrukce“ přišel vzhled Thần Chung (Zázračný zvonek) jarní vydání v roce 1929 – Je politováníhodné, že Thần Chung byl krátkodobý; objevilo se 7. ledna 1929 a zemřelo velmi mladé 25. března 1930.

   The Thần Chung daily měl v té době čtenáři velmi oceňovaný pár distich :

  "Ranní zvonek přenáší našim krajanům vše nejlepší do tří šťastných dnů Tết. Jsme příliš úzkostliví a naplněni láskou k naší staré zemi, doufáme, že v těchto jarních dnech budeme mít mnoho dobrých příležitostí.. "

    A podobný případ byl TRẦN THIỆN QUÝ – když měl na starosti Trung Lập (Nestranný) denně byl čtenáři velmi oceněn, ale když se připojil k Veřejný názor, postupně ztrácel toto ocenění.

 

 

     TJarní číslo – vydané toho jara – i když bylo propracované a rozjasněné – stále muselo sdílet osudy národa v jednotlivých historických obdobích. První z nich bylo období hospodářské krize – a v jarním čísle vydaném 14. února 1931 si redaktor NGUYỄN VĂN BA stěžoval na bídu lidí v Cochin v Číně ve svém článku nazvaném: „Tết minulého roku a Tết letošního roku“. Pojďme si znovu přečíst odstavec plný pesimismu v jeho článku, abychom jej mohli porovnat s odstavcem milujícím život Tản Đà NGUYỄN KHẮC HIẾU napsal ve svém článku nazvaném: „Užívat si jara", zmíněno výše.

   "... Zatímco jsme si užívali poslední čas Tet, všichni jsme si byli jisti, že si letošní čas Tết užijeme, ale opravdu jsme nečekali, že to bude takhle. Minulý rok jsme neměli Tết čas jako letos Tết time a abych řekl pravdu, nikdy jsme neměli podobný Tết čas v čínské historii Cochin".

             Jak smutný je tento rok Tết time?  
            Jak smutná je tato doba Tân Vi Tết?

     IVe 30. letech nebylo mnoho novin psaných v „qucc ngữ" (latinizovaný národní jazyk), i když se literární veřejnost seznámila s latinizovanými slovy. Mezi těmi vzácnými novinami, Thần Chung denně byl nejvýraznější.

     Amezi skupinou novinářů, kteří píší jarní noviny a časopisy, Công Luận (Veřejné mínění) deník měl zřejmou hlavní zásadu: mít pro každé jarní číslo samostatnou skupinu redaktorů – například zvláštní jarní číslo z roku 1931 napsali redaktoři NGUYỄN VĂN BA a PHÚ ĐỨC. S následujícími jarními speciálními vydáními přišla řada na VÕ KHẮC THIỆU, DIỆP VĂN KỶ a poté TRẦN THIỆN QUÝ.

     AI když to čtenáři ocenili, když ještě byli s Thần Chung denně - skupina Kỷ, Baova prestiž byly sníženy, když šli do práce Công Luận denně.

    "... Nemyslete na vzdálené dny, od posledního roku Tân Vi (1871) až do současnosti, poté, co byl pod francouzským protektorátem, všichni v Cochin v Číně žili šťastně, a pokaždé, když Tết přišel, lidé pili, aby se šťastně pozdravili. jaro až do minulého roku (1930), kdy atmosféra a scény nebyly tak veselé a rušné jako v minulosti, ale ze sedmdesáti až osmdesáti procent atmosféry Tết bylo stále vidět.

    Každý narozený v této zemi by to poznal. Vše se však v této době Tân Vi Tết změnilo, dá se říci, že loni jsme měli desetkrát aktivit, zatímco letos nemáme ani jednu. Loni mohl obchod s hedvábím na ulici Catinat prodat každý den čtyři nebo pět set piastrů hedvábí, letos jen třicet nebo čtyřicet piastrů za den. Všichni si stěžují na setkání se ztrátou... "

     "... Dalším důvodem tohoto stavu jsou potíže, které nastaly od minulého roku. "

     BMěli bychom vědět, že ne všechny jarní noviny a časopisy upadly do "unavený a zarmoucený“, protože někteří z nich se svými dalekosáhlými názory předpovídali skvělou budoucnost. Pojďme si znovu přečíst stránku Trung Lập (nestranný) jarní problém napsal TRẦN THIỆN QUÝ a vydal 21. ledna 1933. Vypůjčil si francouzské rčení, aby vyprávěl o změnách prosperity a úpadku, šancích a neštěstích – jako věčnou filozofii.

 

   "... Francouzi mají přísloví, které říká: „Je to špatný vítr, který nefouká nikoho dobrého“. Zde dobro přichází poměrně pomalu, ale každý pozná, že skutečně existuje.   

   „Pokud ne, jak to, že naši lidé z Annamese nyní vědí, jak vyrábět mýdlo, tkát punčochy, vyrábět dřevěné boty a vyrábět kožené boty; tolik řemesel, která byla dříve vyhrazena Číňanům. A pokud ne, jak to, že naši lidé z Annamese nyní vědí, jak otevřít restauraci, kavárny a prodávat čínskou polévku a čínské nudle. " 

    A o několik let později, Stisknout bylo uděleno mnoho „svoboda” takže se zejména v letech 1938-1939 značně rozvinul. Když však válka vypukla, mnoho novin bylo pozastaveno a mnoho novinářů bylo zatčeno a uvězněno. The Stisknout se dostal do dramatické situace. V té době mohli lidé vidět jen určité noviny jako např Điện Tín (Daily Telegraph), Sài Gòn (Saigon), Truyền Tin (komunikace) a Dân Báo (Lidové noviny).

     Ws ohledem na Dân Báo (Lidové noviny) - novinář BÙI THẾ MỸ publikoval 3 po sobě jdoucí jarní problémy: v letech 1940-1941-1942. Kromě nich časopisy ĐẶNG NGỌC ÁNH a MAI VĂN NINH vydaly 3 čísla v po sobě jdoucích letech 1943-1944 a 1945.

    Ipro ponížené "tón“ byl odhalen v době ekonomické krize, pak, když přišlo válečné období, stejný tón stále sloužil masám s jejich rozhořčenou psychologií. Pojďme si znovu přečíst článek publikovaný na Tiện Tín v 1945.

  "... Jen lidé, kteří se ukryli pod příkopem, mohli vědět, jak hluboká je země; a jen ti, kdo vypluli na moře, mohli vědět, jak obrovské to moře bylo. V těchto posledních 6 letech byla naše země podobná lodi stojící na moři, zatímco ve vnitrozemí stále existuje malý příkop, kde se můžeme ukrýt.. "

   Plidská nedokonalost spočívá v tom, že si myslí, že jiní lidé jsou požehnáni více než oni sami, zatímco ve skutečnosti každý den dostávají mnohem více požehnání než jejich bližní. Jakkoli malé požehnání může být, měli bychom se cítit rádi, že ho máme, protože jsme ho vytvořili úplně sami, stejně jako úkryt, i když úzký, stále odolává tlaku větru a ostrým úlomkům bomb.

   Tto byla situace v CochinChina, kterou HỒ BIỂU CHÁNH je jedním z historických svědků.

    Lvypínající se směrem k Hanoji – kolébce celého národa – měli novináři prostřednictvím časopisů jako např. Tri Tân (poznání nového), Thanh Nghị (Veřejné mínění), Trung Bắc Chủ nhật (střední a severní neděle) zanechal po sobě pro náš zisk hojný poklad listin, užívaných k Stisknout a Literární kroužky. Přímo řečeno jarní problémy Trung Bắc Chủ nhật, Phong Hóa a Ne, ne si podmanil mysl čínských čtenářů Cochin.

…bylo aktualizováno…