Lý Toét ve městě: Vyrovnání se s moderním ve 1930. letech Vietnam - 1. část

Zobrazení: 549

DUTTON GEORGE

Abstrakt

   Vznik populární žurnalistiky ve 1930. letech XNUMX. století umožnil Vietnamu nový formsol komentář k proměněnému městskému životu, mezi nimi karikatury představující Ly Toét, vesničan zmatený jeho setkáními s moderním městem. Tento článek používá Ly Toét karikatury, které se objevily v týdeníku Phong Hóa [Mores] jako okno o městských postojích k modemu. Naznačuje, že ilustrace odhalují značnou ambivalenci směrem k modernitě Phong Hóaeditory, navzdory jejich rétorickému závazku k novým a moderním.

   Projekt 1930s viděl transformaci Vietnamská žurnalistika, změna se projevila nejdramatičtěji ve skutečné explozi nových tiskových médií. Jen v roce 1936 se objevilo 230 nových časopisů, vyvrcholení stabilního vzestupu, který začal ve 1920. letech XNUMX. století.¹ Rozšiřující se tisk byl reakcí na četné změny v EU Vietnamská společnost- v neposlední řadě to byla rostoucí městská populace s příjmy na nákup těchto nových publikací, časem na jejich přečtení a potřebnou gramotností v nové romanizované podobě Vietnamců, qucc ngữ. David Marr odhadl, že do konce třicátých let minulého století až 1930 milionu Vietnamců (pravděpodobně převážná většina z nich urbanitů) byly funkčně gramotné qucc ngữ.² Tato nová čtenářská veřejnost představovala klíčové publikum pro tyto noviny, které formovaly městské prostředí a byly jím zase ovlivňovány. Mezi významné příspěvky těchto nových časopisů patřilo to, že podtrhly myšlenku, že Vietnamci žijí v nové a dynamické éře, v níž minulost a „tradice“ stály v dramatickém kontrastu se současností a „moderností“.

    Jednou z nejvýznamnějších reprezentací tohoto kontrastu byla pokorná kreslená postavička, venkovský návštěvník velkého města jménem Ly Toét. V úzkém smyslu tato postava představovala střet mezi starou a novou a ve větším smyslu sloužil jako zpětný zrcadlový obraz vznikající městské vietnamské identity. Konkrétně Ly Toét byla karikatura můj trưởng [tradiční vesnický náčelník], archetyp představující co Philippe Papin nazval „dobrým selským selským žertem“ a Marr charakterizoval jako „starší anachronistickou vesnici“.³ Toét, který se možná poprvé objevil jako postava v reformních operách [chèo cơi lương] velmi brzy třicátých lét, přijal více trvalejší a viditelnější formu v tištěných médiích, nejvíce pozoruhodně v týdnu Hà Nội Phong Hóa [Více].⁴ Bylo to na stránkách Phong Hóa a jeho sesterské publikace Ne, ne [Tyto dny] to Ly Toét přišel ztělesnit Vietnamský vesničan ztracené v náporu městské transformace.

     Tento článek se bude zabývat Ly Toét jak se objevil v Phong Hóa, zkoumá způsoby, kterými byl zvyklý reprezentovat střet minulosti a současnosti, venkovských a městských, a „tradiční"A"modernost“Při setkání s městským životem Ly Toét odhalil záhadné komplikace městské modernizace. Ly Toét byl nevzdělaný vesničan, který bojoval (obvykle neúspěšně) aby pochopili moderní, a když sledovali jeho boje, mohli by si městské obyvatelé poblahopřát k jejich vlastní sofistikovanosti, sofistikovanosti, která spočívala na znalostech a zkušenostech, které Ly Toét nevlastnil. Zároveň však Ly ToétSetkání s městským životem odhalila ambivalence této nové modernosti, včetně jejích fyzických nebezpečí a jejích často abniptických odchylek od dlouho zavedených vzorců každodenního života.

     Moje podrobné čtení Ly ToéKarikatury navrhují některé modifikace konvenčních interpretací výhledu Phong Hóa's redakční tým, Self-Strength Literary Group [Tự Lực Văn Đoàn]. Tato skupina, zřízená No Linh a malý počet podobně smýšlejících spisovatelů v roce 1934 odhalil svůj výhled v desetibodovém manifestu, který hovořil o produkci literatury k obohacení země, a o tom ve stylu, který byl přístupný, přímý a snadno pochopitelný. Rovněž oznámila závazek skupiny k neochvějnému boji za pokrok a neustálému úsilí o zvýšení povědomí veřejnosti o vědeckých poznatcích.⁵ Členové skupiny Self-Strength Literary Group byli často vnímáni pozdějšími historiky buď jako apolitičtí romantici, s nejasně procolonálním výhledem, nebo jako neoblomní zastánci povrchní modernosti, napodobující formy, ale nikoli podstatu nových technologií, sociálních řádů a kultury. vozidel. Navzdory důrazně stanoveným cílům skupiny tvrdím, že zejména jejich časopisy Phong Hóa, odhalil mnohem nejednoznačnější pohled na rychlé změny, které se vyskytují všude kolem nich. Jak budu podrobněji rozebírat níže, zejména karikatury neodrážejí pouze opovržlivou kritiku „pozpátku“, ani nenavrhují apolitický romantismus. Skupiny uváděly, že „boj o pokrok“ byl opakovaně narušen způsoby, kterými karikatury v jeho publikaci odhalily „pokrok“ jako přínos i hrozbu. Jako takový, Phong Ahoj byl odrazem urbanistických sociálních transformací, které byly označeny jako „modernita“, a zároveň průběžným komentářem k nim, který často podkopával jednoznačná prohlášení samostatné literární skupiny.

    Modernita na displeji v roce XNUMX Phong Hóa byla poznamenána rychlými změnami, technickou lokalizací společnosti, transformací sociálních vazeb a samotnou urbanizací. Odhalila „nyní“ dominující Evropu v kontrastu, přinejmenším implicitně, s dozadu vyhlížejícím Vietnamcem „tehdy“. Zda vietnamští čtenáři těchto časopisů znali nově vytvořený termín „modem“ -ahoj đại-je není jasné. Pravděpodobněji by narazili na koncept změny ve slovech mới “a„opálení“, Což by mohlo být nejlépe přeloženo jako„nový. "⁶ Je jasné, že vietnamští urbanisté věděli, že žijí v dobách dramatické transformace, ve které se mění způsoby komunikace a dopravy, jakož i interakce a projevu. Navíc existoval silný pocit bytí na cestě transformace, ve které nebyl konečný cíl neznámý. Lidé cítili, že se účastnili těchto změn, pocit, který se nikde necítil silněji než v komunitě spisovatelů a ilustrátorů přispívajících k novým časopisům objevujícím se ve 1930. letech.

… POKRAČOVÁNÍ…

POZNÁMKA:

1. David Marr, "Vášeň pro modernitu: intelektuálové a média", v Poválečný Vietnam: Dynamika transformující se společnosti, vyd. Hy V. Luong (Lanham, MD: Rowman a Littlefield, 2003), jeden.
2. David Marr, Vietnamská tradice na zkoušku: 1920-1945 (Berkeley a Los Angeles: University of California Press, 1981), 34; také Marr, „Vášeň pro modernitu“ 261. Podle Marrových odhadů mohlo toto číslo představovat zdvojnásobení gramotného Vietnamce od pouhých deseti let dříve.
3. Marr, „Vášeň pro modernitu“, 261; Philippe Papin, „Kdo má moc ve vesnici?“ Ve Vietnamu Vystavujte: Francouzské stipendium na dvacátém století. Vietnamese Society, ed. Gisclc L. Bousquet a Pierre Brocheux (Ann Arbor: University of Michigan Press, 2002), 29; Neil Jamieson, Porozumění Vietnamu (Berkeley a Los Angeles: University of California Press, 1993), jeden.
4. Maurice Durand a Nguyen Tran Huan tvrdí, že Lý Toét byl vynálezem básníka Tú Mỡ a byl vyvinut v roce 1927, což je těžko doložitelné tvrzení. Viz Maurice Durand a Nguyen Tran Huan, Úvod do vietnamské literatury, trans. DM Hawke (New York: Columbia University Press, 1985), 119. Lý Toét se také pravidelně objevoval v České republice Phong Hóasesterský deník Ne, ne [Tyto dny], i když pro účely této eseje se zaměřím pouze na jeho výskyt v prvním.
5. Úplné desetibodové ideologické prohlášení skupiny lze nalézt v „Tự Lực Văn Đoàn,“ Phong Hóa, Březen 2,1934, str. 2.
6. Nguyễn Văn Ký, La Societe Vietnamienne čelí A La Modemite: Le tonkin de la fin du XIXe siecle de la second guerre mondiale [Vietnamská společnost čelí modernitě: Tonkin od konce devatenáctého století do druhé světové války] (Paříž: L'Harmattan, 1995), jeden.

(Zdroj: Journal of Vietnamese Studies, Sv. 2. Vydání 1. pps. 80-108. ISSN 1559-372X, elektronický ISSN 1559- 3758. © 2007 Regents of University of California. http: / Av \ vw.ucprcssjournals.coin / rcprintlnfo.asp.)

Více viz:
◊ Lý Toét ve městě - 2. část
◊ Lý Toét ve městě - 3. část
◊ Lý Toét ve městě - 4. část
◊ Lý Toét ve městě - 5. část